Vila Bubenečská 731/59

Stavba vily a popis lokality

Vila byla postavena v roce 1929 uprostřed jedné z nejklidnějších pražských čtvrtí v Bubenči na levém břehu Vltavy, jež vznikala jako vilová čtvrť již od 2. poloviny 19. století a byla vyhledávanou lokalitou mezi významnými osobnostmi české kultury. Bubeneč V současné době v této městské části sídlí převážně zastupitelské úřady a rezidence velvyslanců mnoha zemí. Vila se nachází v blízkosti Pražského hradu a rozlehlého parku, Královské obory Stromovka.

Stavba vily probíhala od roku 1928, kdy bylo na její stavbu vydáno v únoru téhož roku stavební povolení. Stavba byla umístěna na pozemku, parcelní číslo 788 s přilehlou okrasnou zahradou, pozemek parcelní číslo 789.

Stavební práce zajišťovala inženýrská společnost Dr. Lampl a Fuchs z pražského Karlína.

Architektura vily

Architektonicky objekt spadá do období evropského modernismu 20. a 30. let 20. století. Vilu navrhl významný vídeňský architekt Ing. Rudolf Eisler.

Architekt  Ing. Rudolf Eisler (1881 – 1977) vystudoval Státní průmyslovou školu a poté Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jako mladý architekt se podílel s Rudolfem Sowou na mnoha stavbách  školních budov v Rakousku i v zemích dunajské monarchie. Po první světové válce byl jednou z jeho nejdůležitějších prací návrh budovy rakouské národní banky, v letech 1923 – 1925. Později Eisler realizoval některé významné stavební projekty, jako je vídeňská čtvrt Margareten, Siebenbrunnengasse 19-21, obytné domy i  evangelický kostel ve Vídni. V letech 1941-1944 pracoval Eisler ve Vídni v oblasti urbanismu a rekonstrukce.

Jeho dílo i přes různorodost úkolů má jednotný styl. Ve svých předválečných návrzích směřoval od pozdní secese až ke střízlivému neoklasicismu.

 

Historie a využití vily

Vila byla původně navržena pro Waltera Brocka nar. 1900 a jeho ženu Kateřinu. Vzhledem k narůstajícímu politickému napětí v Evropě v 30. letech 20. století, které bylo spojeno s radikalizací mezinárodní politické scény, se manželé Brockovi rozhodli emigrovat do Spojených států amerických.

Dalším vlastníkem byl Vincent Brenner, který se stal zároveň i posledním vlastníkem vily před převedením pod národní správu Československého státu v roce 1948.

Československý stát poskytl vilu do užívání Ministerstvu zdravotnictví ČSR. V letech 1948 – 1968 vilu obýval československý ministr zdravotnictví Josef Plojhar.

V roce 1968 byla vila převedena do užívání Správy služeb diplomatického sboru, jež byla později přejmenována na Diplomatický servis, příspěvkovou organizaci 

Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Od roku 1972 byly prostory vily pronajaty Velvyslanectví Libyjské arabské republiky.

Od roku 1978 byla vila pronajata pro úřední účely Velvyslanectví Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje. Později vila sloužila jako škola při lidové kanceláři Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje.

Od roku 2000 úžívala Bolívarovská republika Venezuela prostory vily jako rezidenci až do roku 2018, kdy se zastupitelský úřad spojil s německým a z České republiky se odstěhoval.

Diplomatický servis započal v roce 2018 s kompletní rekonstrukcí interiéru vily s přihlédnutím k zaběhnutému provozu rezidence.