Masarykovo nábř. 224/32


Na místě dnešní budovy č. p. 224, stával obytný třípatrový dům s dílnami v přízemí, vybudovaný na základech stavení z počátku 15. století1. Na prostranství za Národním divadlem, kde se setkává ulice Na Struze a Masarykovo nábřeží, bývaly od poloviny 19. století Nové lázně sloužící i jako prádelna s přístupem k řece po širokém schodišti2. Spolu s ostatní zástavbou byly lázně zbourány během asanace Vojtěšské čtvrti3.

Na vltavském břehu pak začala po jeho regulaci vzrůstat luxusní rezidenční zástavba, na které se pro přední pražské stavitele podíleli nejznámější architekti a výtvarníci tehdejší doby. Díky tomu patří dnešní Masarykovo nábřeží k nejkrásnějším nábřežím v Praze. Úsek od ulice Na Struze začíná právě naším nárožním domem, tehdejším sídlem První české všeobecné zajišťovací banky, dokončeným roku 1905 podle plánů architekta Jiřího Stibrala stavitelem Františkem Schlafferem4.

Stavba je nádhernou ukázkou secesní architektury. Je osově symetrická, čtyřpatrová, bohatě zdobená mnoha detaily. Sochařská výzdoba je návrhem Ladislava Šalouna (autor sousoší Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí).

Ve vrcholu štítu je zlacený globus z ocelové konstrukce, na kterém jsou měděné obrazce kontinentů, ozdoben je slunečními paprsky a situován mezi plastiky ženské a mužské postavy zhotovené z měděných plechů. Nad štítem mezi tzv. ‘gaudíovskými’ komíny je umístěna železná orlice s rozepjatými křídly. V rozích stavby jsou stylizované chrliče s drapériemi a květinami. Pod okny na čelní fasádě jsou štukové plastiky dívčích obličejů5. Ty zdobí i vrcholy bočních fasád. Vchod do budovy je osazen zdobenými celokovovými dveřmi s polokruhovým nadsvětlíkem a tepanou mříží6. Uvnitř budovy se zachovaly jen některé původní detaily, například secesní zábradlí na servisním schodišti spojující první a druhé patro.

Zajišťovací banka byla po II. světové válce znárodněna a později zrušena. V domě pak sídlilo bulharské velvyslanectví a po něm, až do roku 1990 velvyslanectví NDR (Německá demokratická republika). V roce 1987 byla budova prohlášena za nemovitou kulturní památku. Od roku 1991 zde sídlí Goethe Institut, který je institucí Spolkové republiky Německo a jeho úkolem je podpora a pěstování mezinárodní kulturní spolupráce a vzdělávání. Nacházejí se zde učebny, přednáškové sály, knihovna a kavárna.



 

Zajímavosti
 

Dnešní Masarykovo nábřeží, kde dům stojí, je nejčastěji přejmenovávaným nábřežím v Praze. Původně se jmenovalo Františkovo – po císaři Františku I., od roku 1912 postupně Riegrovo, Vltavské, Heydrichovo, znovu Riegrovo, Gottwaldovo a od roku 1990 nese jméno prvního československého prezidenta T. G. Masaryka.

Část Vojtěšské čtvrti, která zabírala plochu podél řeky od Myslíkovy ulice až po Národní divadlo, stála v cestě plánovanému propojení nábřeží kolem Vltavy. Břehy řeky byly nezpevněné a celé území bylo často postihováno záplavami, způsobujícími značné škody. Asanace tehdy proběhla relativně klidně, jelikož historie čtvrti nebyla ve srovnání s Josefovem (tzv. „Židovským městem pražským“) tak pohnutá. Důvody byly převážně stavebně-technické. Bylo zbudováno vyvýšené nábřeží se sníženou náplavkou. Nová výstavba začala naproti Šítkovské vodárenské věži (při dnešní budově Galerie Mánes) a pokračovala směrem k divadlu. Dům zajišťovací banky byl tedy v tomto bloku dokončen jako poslední, čímž se naplnilo rčení finis coronat opus (konec korunuje dílo).7