Vlašská 347/19 – Lobkovický palác


Lobkovický palác, který se nachází ve Vlašské ulici na Malé Straně – dnes č. p. 19, patří mezi nejkrásnější malostranské paláce. Obecně se udává, že na místě současného paláce stával kdysi pivovar, který patřil strahovskému klášteru. Později zde vznikl hospodářský dvůr, který často měnil majitele, a to až do roku 1696, kdy hrabě František Karel Přehořovský z Kvasejovic postupně skoupil zdejší viniční parcely i samotný dům tehdy zvaný U Tří mušketýrů. Na jeho místě pak nechal vybudovat samostatně stojící palác obklopený velkolepou zahradou. Budova paláce je postavena na úpatí svahu Petřína, orientovaná ve směru sever – jih. Do Vlašské ulice je otočena čtyřpodlažním přímým průčelím a směrem k Petřínu, tj. k palácové zahradě, se otevírá členitým průčelím a čestným dvorem. Předpokládané dokončení stavby se datuje do dubna roku 1707. Palác i zahrada byly vybudovány v barokním stylu. Za autora stavby je považován architekt italského původu Giovanni Battista Alliprandi. Stavitelem byl Bartholomeus Scoti. Zahrada, která předcházela stavbě domu a byla dílem zahradníka J.J. de Capauli, v té době měla celkovou plochu 6,7 ha a skládala se z části veřejnosti nepřístupné a oplocené a z veřejné části v západní partii Petřínského svahu.

Před rokem 1744 (za majitelů Černínů z Chudenic) byl v zahradě postaven skleník.

Svou současnou, pozdně barokní podobu, palác dostal až po požáru budovy v roce 1768. Tehdy již patřil rodu Lobkoviců, na které přešel sňatkem Antonie Černínové z Chudenic s Augustem Antonínem Josefem z Lobkovic v roce 1753.

Autorem přestavby je Ignác Jan Nepomuk Palliardi. Palác byl zvýšen o jedno patro nad bočními křídly a byla upravena střecha středové části průčelí stavby. Oválný čestný dvůr tvořený křídly paláce byl vymezen plotem s bohatě kovanou mříží, zasazenou do zděných pilířů. Mezi dva širší, které zdobí plastiky, je osazena vstupní brána. Ostatní pilíře jsou dekorovány kamennými vázami. Palliardi vypracoval též koncept rekonstrukce zahrady. Ta se z francouzsko-italského stylu postupně přeměnila na styl anglický. Upraven byl rovněž zahradní skleník a zbudována salla terrena – přízemní, do zahrady otevřená stavba, charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady. Dovoz exotických dřevin a další aktivity byly dílem ve službách Lobkoviců dlouho působícího uměleckého zahradníka Antonína Skalníka.

Hlavní průčelí s vjezdem je orientováno na sever. Uliční strana začíná ohradní zdí, k níž byly přistavěny hospodářské budovy a v níž je vjezd. Dále je budova vlastního paláce s bránou a za ní opět pokračuje ohradní zeď, na kterou navazuje budova oranžerie.

Ve vlastnictví Lobkoviců zůstal až do roku 1927, kdy po pozemkové reformě z roku 1919 již rod Lobkoviců nebyl schopen všechna sídla udržet a pražský palác byl odprodán státu. Bylo sem umístěno Ministerstvo školství a osvěty. Po roce 1945 se palác stal sídlem zahraničních zastupitelských úřadů a od roku 1974 zde sídlí Velvyslanectví Spolkové republiky Německo. V budově oranžerie se nyní nachází konzulární oddělení.



 

V září roku 1989 se velvyslanectví stalo útočištěm východních Němců, kteří se rozhodli na západoněmecké ambasádě žádat o azyl a povolení odcestovat do tehdejší Německé spolkové republiky. Byli ubytování v prostorách i na zahradě velvyslanectví a z balkonu vedoucího na čestný dvůr jim tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher oznámil, že jim vycestování bude umožněno. Tuto událost připomíná tabulka na balkoně paláce a také skulptura od Davida Černého s názvem Quo vadis v zahradě velvyslanectví.


 

Zdroje
Stavebně-historický průzkum Lobkovický Palác – Ing. arch. Martina Bártová
Studie obnovy zahrady Lobkovického paláce v Praze část I. Antropologie místa – Ing. arch. Jaroslav Novák CSc.
https://pamatkovykatalog.cz/lobkovicky-palac-15530101
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/navstave-ambasada-velvyslanectvi-nemecko-lobkovicky-palac-praha.A180815_420981_praha-zpravy_rsr